Jedovaté červené bobule

Zřejmě každý ví, že ne všechny plody, na něž při procházce lesem narazí, jsou jedlé. Na které si ale dát obzvláště pozor? Zdaleka ne vše, co je přírodní, je samozřejmě bezpečné. Na druhou stranu je ovšem třeba podotknout, že pouze malá část rostlin vyskytujících se v našich zeměpisných šířkách je v malých dávkách smrtelně jedovatá.

Jedovaté rostliny do pusinky nepatří!

Pokud požijete malé množství ocúnu, rulíku, bolehlavu, náprstníku, tisu nebo čeměřice, můžete se skutečně ocitnout v ohrožení života. Po konzumaci dalších rostlin, jako jsou například jmelí, zimolez nebo bez chebdí si pak přivodíte spíše „jen“ žaludeční nevolnost. Samozřejmě v závislosti na zkonzumovaném množství.

Záleží na dávkování

Aneb, jak svého času prohlásil slavný alchymista a lékař Paracelsus, je to pouze o dávkování, které určuje, zda je daná rostlina jedovatá či nikoliv. Například planě rostoucí rostliny často obsahují alkaloidy. K tomu, abychom se ocitli v ohrožení života, bychom museli zkonzumovat několik kilogramů těchto rostlin. Škodlivé podle této teorie za určitých okolností může být vlastně všechno.

Pozor na malé děti

Což samozřejmě nic nemění na faktu, že konzumace jedovatých i mírně jedovatých rostlin bychom se měli vyvarovat. Obzvláště na pozoru by měly být rodiče malých dětí, jež se při poznávání krás okolního světa ještě neřídí rozumem. U nich otravy i mírně jedovatými bobulemi mohou mít fatální následky.

Nebezpečí číhá i na zahradách!

Nebezpečí přitom více než ve volné přírodě číhá na zahradách. Zatímco ve volné přírodě jedovaté rostliny můžeme počítat na desítky, v okrasných zahradách je toto množství zněkolikanásobené. Obzvláště rodinám s malými dětmi tak doporučujeme velmi dobře si nastudovat, co na svých zahradách vůbec pěstují a zda své děti a domácí mazlíčky nevystavují riziku otravy. Buďme však konkrétní.

Pozor na konvalinku vonnou a lýkovec jedovatý!

Na zahradách se často setkáme například s konvalinkou vonnou s malými červenými plody, které se snadno zamění s brusinkami. Konzumace vyvolává průjem a zvracení. Prudkou otravu může způsobit i kokořík vonný (s černými bobulemi) a lýkovec jedovatý. K této rostlince raději ani nečichejte. Dlouhodobější vdechování vůně květů může způsobit závratě a bolesti hlavy. K otravě pak postačí pět až deset bobulí!

Ptačí bob nechte ptáčkům

Na zahradách i ve volné přírodě často narazíte na ptačí zob. Ptáčkům sice neublíží, do jídelníčku člověka ovšem nepatří! Lesklé černé bobule naštěstí vůbec nechutnají dobře, proto byste zřejmě více než jednu bobulku nepozřeli. Ale i ta především dětem může způsobit nepříjemné zdravotní potíže.

Lilek černý, nebo borůvka?

Hodně jedovatých bubulí děti často zaměňují s borůvkami. Typickým příkladem je lilek černý s černými a místy lehce nafialovělými či nažloutlými drobnými plody. Ty sice patří do kategorie mírně jedovatých rostlin, což ovšem neznamená, že se do nich můžeme směle pustit. Naopak. Raději se od nich držte dál.

Ani pámelník do pusy nepatří!

Bobulky pámelníku zná snad každé dítě. Při rozšlápnutí totiž krásně praskají. To ale ale asi tak jediné, co s nimi můžete dělat. Bobulky jsou sice jen “mírně jedovaté“, ale i tak si pouhým olíznutím prstů, které se jich dotkly, můžete přivodit vážné zažívací potíže.

Pozor na lusky štědřence

Lusky děti milují. Myslíme lusky cukrového hrášku. V přírodě ovšem mohou narazit na lusky, jež jim moc chutnat nebudou. Na pozoru se mějte především před lusky štědřence, jež na první pohled připomínají fazole. Ty mají černou barvu a jejich nadměrná konzumace může způsobit i zástavu dechu.

Jak je vidět, experimentování se v přírodě moc nevyplácí. Svým dětem vysvětlete, že rostlinky a bobule do pusinky zkrátka nepatří. A na své vlastní zahradě raději veškeré nebezpečné rostliny zlikvidujte. Za klid v duši to rozhodně stojí.